O protiraketové obraně debatujme seriózně
Dvakrát se téma případného umístění prvků protiraketové obrany USA na území České republiky objevilo v PS PČR: návrhem zákona o referendu z dílny KSČM (byl těsně zamítnut) a interpelací Lubomíra Zaorálka (ČSSD) na premiéra dne 26. října.
Zaorálek v ní obvinil českou vládu, že podniká kroky k umístění prvků PRO (což premiér odmítl). Je zarážející, že poslanci ČSSD hlasovali pro referendum (Zaorálek nebyl projednávání přítomen), jestliže zároveň podle místopředsedy PS není věc aktuální, neboť „USA dosud žádnou žádost oficiálně nepředložily“. Zaorálek navíc ve svých článcích (viz např. „Obrana a česká otázka“, EURO 16. října) na podporu svého stanoviska uvádí zavádějící argumenty.
Například když se sugestivně ptá, proti komu je celý projekt namířen (jde o čistě obrannou iniciativu). Nebo když tvrdí, že základna je porušením suverenity České republiky (dohoda NATO SOFA, kterou USA slíbily na evtl. základnu aplikovat, zaručuje respektování zákonodárství hostitelské země).
Tvrzení, že podílení se na projektu PRO je v rozporu s našimi závazky v NATO, je už čistokrevná lež. Připomeňme závazek pražského summitu NATO „prozkoumat všechny varianty k odvrácení rostoucí hrozby balistických raket vůči aliančnímu území“. Svou ochotu zapojit se do projektu PRO ostatně již z členů NATO deklarovaly Velká Británie, Německo, Itálie, Dánsko nebo Kanada.
„Objevné“ je tvrzení, že bychom „měli (spíše) vytvářet mezinárodně respektovaná pravidla (ne)šíření zbraní“. Zmíněná pravidla již dávno existují – viz Smlouva o nešíření jaderných zbraní – jenže nejsou problémovými státy respektována. PRO není příčinou vzrůstu hrozby, ale reakcí na ni.
Podobná argumentace vyvolává zásadní pochybnosti o kompetentnosti autora. Je legitimní, že Zaorálek prezentuje veřejnosti svůj názor. Je méně legitimní, že své stanovisko obhajuje s pomocí pochybných argumentů. Bylo by nezodpovědné, kdyby se tato otázka, mající zásadní význam pro bezpečnost České republiky, stala rukojmím stranických zájmů KSČM a ČSSD.
