José María Aznar – představitel španělské pravice
V roce 1977 vstoupil José María Aznar do narychlo slepeného subjektu s názvem Lidová aliance (Alianza Popular, AP), což byla de facto federace sedmi asociací vedených povětšinou bývalými předními funkcionáři frankistického režimu. Lidová aliance byla vedena prominentním frankistou Manuelem Fragou, který se snažil z tohoto uskupení vytvořit konzervativní, pravicovou stranu založenou především na centralistické a personalistické bázi.
AP tvořila nejsilnější pravicový opoziční subjekt, který se však nedokázal vítězně prosadit ve volbách jak v období tranzice (1975–1982), kdy vítězila středová UCD, tak v období postranzičním, v němž od roku 1982 vládli španělští socialisté. Změna přišla v roce 1989, kdy se Lidová aliance přejmenovala na Lidovou stranu (Partido Popular, PP) a do jejího čela se postavil mladý politik José María Aznar, který sice nedisponoval takovou morální autoritou jako zkušený Fraga, ale nabídl novou energii a mediální atraktivitu.
První polovina 90. let přibližovala vládní posty Aznarově PP, neboť socialisté se zmítali v celé řadě skandálů a korupčních afér, a zároveň se Španělsko dostalo do nejhlubší ekonomické krize v postfrankistické éře, kdy nezaměstnanost dosahovala 24 %. To byla voda na Aznarův mlýn. Po vítězných volbách 1996 se Aznar stává prvním lidoveckým předsedou vlády, kdy jeho strana v kortesech disponuje relativní většinou a musí proto spolupracovat s regionalistickými stranami. O čtyři roky později se již Aznarova strana radovala ze zisku absolutní většiny.
Posun do středu
Z hlediska realizovaných změn je nutné zmínit, že Aznar soustředil svou pozornost na posílení centristických akcentů strany, kdy z PP chtěl vytvořit stranu pravého středu. Velký důraz Aznarovy vlády kladly zejména na ekonomický program zahrnující privatizaci a snížení nezaměstnanosti, kterou se podařilo stlačit na 10 %, a v roce 2000 Španělsko slavilo úspěch zavedením eura. Mezi velká témata španělských vlád, Aznarovu nevyjímaje, patřila také baskická otázka a s ní spojené působení teroristické skupiny ETA. V době, kdy byl Aznar ještě opozičním politikem (1995) se jej dokonce komando ETA pokusilo zabít. Přestože baskičtí teroristé vyhlásili v roce 1998 příměří, na samotném sklonku 20. století jejich činnost opět eskalovala. V rámci španělského předsednictví Rady EU v roce 2002 se právě problematika terorismu stala hlavní prioritou, což nesouviselo pouze s reakcí na 11. září, ale šlo především o snahu Španělska evropeizovat svůj vlastní domácí problém spojený s činností baskické organizace. Madrid se koncentroval zejména na posílení legislativy a konvergenci právních systémů států Unie a zlepšení spolupráce bezpečnostních složek členských států.
Evropa vlastí
Z hlediska evropské politiky Aznar patřil mezi jednoznačné zastánce klíčové role národních vlád při tvorbě politik, což znamenalo odklon od socialistického prointegračního a federalistického diskurzu. Další změna, která nastala s nástupem Aznara, souvisela s opuštěním tradiční francouzsko-německé osy a přiblížení se k politice Blaira a Berlusconiho. Spolupráce se opírala především o společný odpor vůči supranacionalizaci, atlanticismus a společnou pozici pevných zastánců americké strategie v období po 11. září 2001.
V roce 2003 Aznar potvrdil svá předchozí slova o tom, že nehodlá stát v čele země déle než osm let a za svého nástupce v čele PP, resp. za kandidáta na budoucího premiéra navrhl Manuela Rajoye. Přestože vyhlídky na volební výsledek PP ve volbách 2004 nebyly úplně špatné, zasáhla vyšší síla, která veškeré předvolební odhady změnila. Březnové atentáty v Madridu, které Aznar a další politici PP sveřepě připisovali členům ETA, voliči pochopili jako důsledek proamerické politiky Madridu a zejména španělské přítomnosti v Iráku. Socialisté se tak po osmi letech vrátili ke kormidlu.
V současné době José María Aznar předsedá Nadaci pro sociální studie a analýzy, jež je chápána jako určitá laboratoř idejí PP a think-tank napojený na tuto politickou stranu.
José María Aznar (*1953)
• předseda španělské Lidové strany (1989–2004)
• španělský premiér (1996–2004)
• předseda think-tanku FAES
