Úvodník
Vážení čtenáři!
Dnešní úvodník musím začít malým připomenutím. V uplynulých dnech CEVRO – Liberálně-konzervativní akademie uspořádala hned několik velkých konferencí a seminářů. Na jedné z nich ke mně přistoupil jeden z vážených čtenářů našeho časopisu, který se Vám letos již počtvrté dostává do ruky, a položil mi jednoduchý dotaz. Co je to vlastně CEVRO? Jak to dešifrujete? Čte se to „sevro“, „sívrou“ nebo snad „kevro“?
Záhadu jsem mu rychle objasnil. CEVRO je původní název instituce, která náš časopis vydává a dešifrovat ho lze následovně CE jako celoživotní, V jako vzdělávání, R jako rozvoj a O jako osobnosti. Celoživotní vzdělávání a rozvoj osobnosti, to je tedy CEVRO.
Ale zpět k dubnovému číslu. Stěžejní tématem se stala událost skrytá pod jinou zkratkou M 11 – tedy tragický jedenáctý březen tohoto roku ve španělském Madridu. Atentáty v tomto městě celé Evropě ukázaly, jak lehce mohou teroristé ovlivňovat dění v demokratické Evropě prostřednictvím přesně mířených a perfektně načasovaných útoků. Fenomén současného terorismu v úvodním článku tematického celku rozebírá Petr Nečas. Analýzu španělských voleb, které se vlastně staly „terčem“ atentátů, nabízí politolog Miroslav Dvořák. Atmosféru Španělska ve dnech mezi pumovými útoky a volbami pak přibližuje článek Hynka Fajmona.
V dubnovém časopise CEVRO končí rubrika, která nás provázela dva roky. Je jí seriál česká konzervativní a liberální tradice. Závěrečný článek shrnuje celý seriál a předznamenává jeho knižní publikaci. Naopak cyklus „15 let poté“ je teprve na svém počátku a po Kubě nám představuje další dva komunistické totalitní režimy dneška. Více naděje najdeme v aktuálním dílu cyklu „Zahraniční inspirace“, který informuje o vzestupu pravicových sil v zemi javorového listu.
Intenzita činnosti Liberálně-konzervativní akademie CEVRO se vždy odráží na obsahu časopisu. To, že rubrika „O CEVRO“ tentokrát zabrala čtyři strany, mluví samo za sebe. Nechybí ani už tradiční křížovka, čtyři „aktuálně“ zařazené příspěvky nebo „Hyde park“.
