Útok na naše peněženky

10. prosince 2004 - Tomáš Julínek
10 Pro

Senát opět dostane příležitost prokázat, že není zbytečný. Za porušení všech pravidel zákonodárného procesu i ústavy přijali sociální demokraté a komunisté údajný zákaz převodů nemocnic na obchodní společnosti.

Politický, předvolební důvod takových kroků je jasný, údajně chtějí zabránit „vytahování“ peněz ze zdravotnictví za účelem zisku.

Neziskové zdravotnictví, tedy zdravotnictví bez zisku, znamená zdravotnictví chudé a zároveň velmi neefektivní. Všichni, kteří se na zdravotnictví podílejí, mají zisk kromě zdravotníků a zdravotnictví samého. Výrobci i prodavači potravin mají zisk, městská hromadná doprava může mít zisk, a přesto neumíráme hlady, a přesto tramvaje nevozí jen lukrativní pasažéry. Proboha, kdy už se ČSSD zbaví svých bolševických mindráků! Kdy už konečně pochopí, že řízení zdravotnictví prostřednictvím dlouhých prstů a kamarádíčků nezajistí lidem kvalitní služby.

Pomiňme spornou proveditelnost špatně formulovaného návrhu omezujícího pravomoci krajů. Údajně má zabránit prodeji nemocnic. Pak chci upozornit, že i majetek příspěvkové organizace se dá prodat, že ji lze pronajmout komerčnímu subjektu. Každá chyba v nájemní smlouvě může mít následky pro pacienty. Nájem může provést rada kraje či obce bez souhlasu zastupitelstva na desítky let! Nájem je neprůhledný, na rozdíl od obchodní společnosti vlastněné samosprávou.

Zaplať pánbůh, ve zdravotnictví již ziskové subjekty působí, a to včetně základní sítě praktických lékařů. Soukromá sféra nečerpá žádné příspěvky na krytí ztrát a šetří naše peníze, na rozdíl od státních fakultních nemocnic, které za minulý rok udělaly ztrátu 1,9 miliardy, a které předtím dostaly nevratnou půjčku 1,5 miliardy a kde je šest z devíti ředitelů členy ČSSD. Naopak je potřeba vytvořit průhledné a rovné podmínky pro subjekty soukromé i veřejné, což je součásti mého návrhu Modré šance pro zdravotnictví.

S klidným svědomím se dá říct, že návrh zákona zakazující obchodní společnosti je krokem proti svobodné volbě pacientů a zároveň útokem na veřejné peníze, tedy na naše peněženky.