Všichni jsme si rovni, někteří jsme si rovnější
Stát ani obec nemá podnikat, ale podnikání podporovat. Myšlenka tak jasná, že se na ní jistě všichni, s výjimkou komunistů, shodneme. Horší už to je s její realizací.
Ze strany vlády bychom očekávali zejména jasnou a srozumitelnou legislativu doprovázenou jednoduchým daňovým systémem. Například Občanská demokratická strana navrhuje rovnou daň ve výši patnáct procent. Výhodou jednotné minimální daně je skutečnost, že firmy mohou svůj zisk ve větší míře reinvestovat do rozšíření výroby. Neméně důležitá je zásada, že rovná daň měří každému z nás stejným metrem.
V Japonsku chtěli nedávno podpořit svůj export. Nakonec si vybrali firmu, která vyráběla televizní obrazovky. Do vývoje investovala vláda několik miliard jenů. Bohužel se spletli, technologicky vyspělejší se ukázala konkurenční firma.
V naší republice může získat finanční podporu firma, která investuje najednou obrovskou finanční částku. Nejlépe když postaví továrnu na zelené louce.
Vtip spočívá v tom, že každý náš domácí podnik se vyvíjí postupně, postupně modernizuje své výrobní haly a nakupuje nové technologie. Jednorázovou velkou investici typu nové továrny uprostřed polí u nás může postavit jedině cizí kapitál, který zde ještě nic nevlastní. Bohužel se stává, že po vyčerpání všech pobídek zamíří zase o kus dál, kde očekává další finanční podporu.
Aby bylo jasno, nejsem proti investičním pobídkám jako takovým. Je mi jasné, že konkurence států v lákání nových investorů je veliká, minimálně jako naše nezaměstnanost. Přesto bych se přimlouval, abychom nezvýhodňovali jenom některé cizí firmy na úkor našich českých firem. V opačném případě by si totiž zaměstnanci firmy TCT Rožnov pod Radhoštěm ve srovnání s firmou LG. Philips mohli myslet, že jsme si sice všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější.
