Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Karel Havlíček, náš velký liberální politický myslitel, před 160 lety definoval stát takto: „Stádo jest jenom pro pohodlí, pro zisk pastýře, ale obec má býti pro pohodlí, pro zisk všech.“ Mezi řádky můžeme číst jeho základní otázku: „Lidé, chcete být součástí stáda, nebo státu?“

Srba, Doležel, Pitr, Kajínek...

Po více než půldruhém století se -bohužel - můžeme zeptat úplně stejně. Jsme jako občané Česka stádo chované jen za účelem dobrého živobytí našich pastýřů, tedy politiků? Anebo nám náš stát přináší nějaký hmatatelný užitek? Plní stát vůbec nějaké prospěšné funkce? Stanovuje například vymahatelné právo? A vymáhá je podle principu padni komu padni?
To jsou legitimní otázky tváří v tvář tomu, co se u nás v poslední době děje. Toho, co symbolizují jména Srba, Doležel, Krejčíř, Pitr, Vyvadil, Zgarba, Kajínek, Kadlec, Berka a mnozí další. Do očí bijící zpupnosti, arogance, účelovosti a také šlendriánu, neefektivity, neodpovědnosti - tedy zásadního selhávání státu.
Před čtyřmi lety nám naši dnešní vládní politici slibovali, že povedou „nemilosrdný boj proti korupci, ekonomickým mafiím a zločinu“. Výsledek? Růst počtu zákonů, které skrývají nové prostory pro korupci. Desítky úřadů rozdělujících neprůhledné miliardy státních zakázek.
Armády nekontrolovaných, avšak kontrolujících byrokratů - jak skvělé to příležitosti pro bujení této zhoubné společenské choroby. Rakoviny, která metastazuje v podobě Unipetrolu, dálnice D47, barrandovského bytu jednoho expremiéra, Setuzy, ghanského „kakaa“, inzerce v časopisu lékařské komory atd.
Dnešní ministři také slibovali, že „udělají vše pro zajištění pořádku a bezpečnosti“. A tak Útvar pro odhalování korupce nechal upláchnout Radovana Krejčíře - osobu důvodně podezřelou z toho, že je hlavou podsvětí. Šlendrián, anebo další příklad korupce přímo v řadách bojovníků proti ní? Je to prašť jako uhoď, protože v prvé řadě je to fatální selhání státu. Část z těch, kdo se na této velkolepé blamáži podíleli, dál slouží v řadách „elitního“ útvaru! Prokázali, že jsou lidé na svém místě, chtělo by se zvolat.
Minulý rok těsně před Vánocemi byl vydán zatykač na podnikatele Tomáše Pitra, nepravomocně odsouzeného za jedenáct let staré daňové delikty. Hodilo se, že byl v cizině. Důvod jako hrom, co kdyby zase jako ten Krejčíř...
Ale ouha, ono to není tak jednoduché. Zdá se totiž, že Pitr by nebyl zatčen (a posléze propuštěn na kauci 15 milionů), nebýt jisté politické objednávky. Objednávky jdoucí z vysokých míst, která Pitra označila za „nepřítele státu“.

Klikaté uličky české justice

Do kauzy vstupuje další osoba. Jiří Vyvadil - politik z exekutivy a soudce Nejvyššího správního soudu zároveň (že už jste někdy slyšeli o dělbě moci v demokracii? - ano, já také, četl jsem to v nějakých zákonech -že by v naší ústavě?). Právě on, přítel přítele, se jako náměstek ministra spravedlnosti (sic!) s Pitrem sešel. Prý kvůli firmě Setuza…
Ve světle této i mnoha jiných neuvěřitelných kauz za účasti vládních politiků, policistů, soudců a jiných orgánů se jako logická začíná zdát otázka po vině či nevině Jiřího Kajínka. Ten tvrdí, že jeho odsouzení je dílem komplotu policistů. Nyní kauzu ještě zkomplikovala podivná slova soudce Boučka.
Jak dlouho mi moje víra ve spravedlnost české justice má ještě vydržet?

Autor: Ladislav Mrklas, politolog, ředitel CEVRO

Text prošel redakční úpravou. Originál naleznete zde.