Postdemokracie - hrozba, nebo naděje?
V červenci loňského roku uspořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) seminář na téma Postdemokracie – hrozba, nebo naděje, jenž byl reakcí na vystoupení prezidenta Václava Klause na zasedání Rady Evropy ve Varšavě, kde upozornil na stále vzrůstající (a negativní) vliv nevládních organizací na řízení politiky.
O půl roku později vydal CEP sborník z této konference, jenž obsahuje nejenom příspěvky všech vystupujících, ale i další doplňkové texty.
V prvním, nejrozsáhlejší textu sborníku se poradce prezidenta republiky Ladislav Jakl zabývá příčinami nástupu postdemokracie, jejich odlišnými formami či vztahem občana ke státní moci. Velmi podnětné z jeho textu je zejména rozlišení postdemokracie na tvrdou a měkkou, přičemž hlavní rozdíl podle něj spočívá v míře přímého podílu na politické moci, který je u tvrdé varianty postdemokracie nesrovnatelně větší.
Druhý příspěvek obstaral ředitel Institutu sv. Josefa Michal Semín a zaobírá se v něm zejména rolí nevládních sdružení ve strukturách OSN. V textu mj. zdůrazňuje důležitý fakt, že „zatímco stát ve smyslu občanské společnosti je společností přirozenou, vyplývající z přirozenosti člověka, nevládní organizace jsou společnostmi nenutnými, nahodilými a tematicky omezenými.“ Z tohoto faktu pak vyplývá, že „není v přirozenosti nevládních organizací sledovat obecné dobro … (naopak) je výsostným právem politiky v užším slova smyslu usměrňovat veřejný život způsobem, jenž zohledňuje oprávněné potřeby a zájmy celku.“
Stejně negativně k činnosti nevládních organizací v prostoru vykonávání moci se staví ve svém textu i politolog Vít Hloušek, jenž by přisoudil těmto skupinám spíše roli informačních kanálů, rekrutování politického personálu či činnost v oblasti politické socializace.
Jediným obhájcem mocenské role nevládních organizací je tak v publikaci ředitel Greenpeace Česká republika Jiří Tutter, který od nevládních organizací čeká naopak otevření politického procesu a zamezení přílišného vlivu velkých korporací.
Čtenář může v knize kromě textů přednášejících nalézt i příspěvek politologa královéhradecké univerzity Ladislava Brokla, jenž se tématu věnuje dlouhodobě z odborného hlediska, a dále zejména úvahy Václava Klause publikované k tomuto tématu v českých médiích. Za pozornost stojí zvláště jeho text Intelektuálové a socialismus, který jednoduchým, ale o to kouzelnějším způsobem přibližuje nevyhnutelné tendování intelektuála k socialistickým idejím.
