Osobní účty ve zdravotním a penzijním pojištění
Je-li služba nebo zboží volným statkem, má člověk tendenci spotřebovávat jej nadměrně. Podstatou jakékoliv reformy zdravotnictví musí být mechanismus tlaku na úsporné chování poskytovatelů zdravotní péče (lékařů a zdravotnických zařízení), protože jedině tak lze bránit nadměrné extenzi nabídky lékařské péče.
Pomineme-li socialistický model, ve kterém byl tento tlak zajišťován ze strany státu, existuje jen několik málo základních modelů, ze kterých si můžeme vybrat. Prvním je švýcarský model, v němž tlak na úsporné chování poskytovatelů zdravotní péče přichází ze strany konkurujících si zdravotních pojišťoven. Druhým je britský model, kdy tento tlak přichází od praktických lékařů. Třetím je model řízené zdravotní péče, rozšířený hlavně v USA. Ani v jednom z těchto systémů není skutečným suverénem zdravotní péče – ve Švýcarsku jsou to zdravotní pojišťovny, ve Velké Británii praktičtí lékaři a v USA je pacient plně podřízen instituci, která řízenou péči zajišťuje. Existuje však ještě další systém – systém zdravotních osobních účtů – v němž pojištěnec-pacient vystupuje jako skutečný zákazník zdravotní péče.
Osobní zdravotní účty
Osobní zdravotní účty fakticky představují nahrazení zdravotního pojištění zdravotním spořením. Model osobních zdravotních účtů předpokládá, že by došlo k převedení části dnešního systému zdravotního pojištění, popřípadě i nemocenského pojištění na systém osobních zdravotních účtů. Princip spočívá v tom, že pojištěnec by se fakticky stal majitelem svého osobního zdravotního účtu a z něho by čerpal finance na úhradu své zdravotní péče, popř. na své finanční zabezpečení v případě pracovní neschopnosti. Pokud by stav svého osobního zdravotního účtu v daném období přečerpal, musel by přečerpání doplatit. Solidarita by byla do systému osobních zdravotních účtů zabudována diferencovanými příděly peněz na účty pojištěnců podle zdravotních skupin, kdy by lidé z mladších zdravotních skupin dostávali menší každoroční příděly než lidé ze starších zdravotních skupin.
Dalším druhem solidarity by se pak stal solidární fond zdravotního pojištění. Z tohoto fondu by pak byla hrazena mimořádná a nákladná zdravotní péče.
Osobní účty v penzijním systému
Odpůrci průběžně financovaného důchodového systému, který funguje i u nás, používají dva základní argumenty pro jeho transformaci na systémy penzijních fondů. Prvním argumentem je, že průběžně financované důchodové systémy spějí k fundamentální finanční nerovnováze v době, kdy dochází k nepříznivému vývoji demografické struktury obyvatelstva. Druhý argument je mnohem hlubší a zásadnější. Člověk spořící na stáří na vlastní účet, rozhoduje sám o sobě, rozděluje svůj celoživotní důchod mezi léta mládí a léta stáří, jeho úspory jsou investovány prostřednictvím finančních trhů a důchodový systém se tím v rozhodující míře vymaňuje z politického rozhodování.
Jednou ze zemí, kde došlo k penzijní reformě tímto směrem, je Chile, která se rozhodla pro systém s povinným spořením na penzijní účty. Alternativou penzijní reformy chilského typu by mohla být penzijní reforma, která by zahájila „odumírání“ státního, průběžně financovaného systému dobrovolným penzijním pojištěním u soukromých penzijních fondů.
Dosáhnout tohoto stavu lze poměrně jednoduše – valorizací důchodů plynoucích z průběžně financovaného systému nikoli podle růstu mezd, ale pouze podle cen. Pokud by vláda přijala rozhodnutí valorizovat důchody dlouhodobě pouze podle cen, musela by zároveň instruovat ekonomicky aktivní občany, aby se pojišťovali na penzi u soukromých penzijních fondů, chtějí-li si zachovat stávající relaci důchodu ke mzdě. Pokud by totiž někdo dobrovolně nespořil, mohl by za nějakých 20–30 let počítat s tím, že bude z průběžně financovaného důchodového systému dostávat pouze minimální důchod na úrovni životního minima. Tímto způsobem by náš důchodový systém plynule přešel do podoby, kdy by se jeho základním pilířem stalo dobrovolné penzijní spoření u soukromých penzijních fondů, zatímco státní, průběžně financovaný důchodový systém by byl pouze pilířem podpůrným, poskytujícím minimální důchody.
Text je výňatkem z autorovy knihy Osobní účty ve zdravotním a penzijním pojištění, vydané Centrem pro ekonomiku a politiku v roce 2002.
