Anglické komunální volby minulý týden přinesli zatím největší krizi New Labour a hlavně jejího lídra Tonyho Blaira. Labouristé ztratili přes tři sta zastupitelů, přičemž hlavní konkurent, Konzervativní strana, stejný počet získala. Ztráta 316 zastupitelů pro Labouristy znamená opuštění vlády v 18 zastupitelstvech, což je více než jedna třetina toho, co měli v držení.

Svůj díl na prohře měl fakt, že poslední tři týdny jsou noviny plné skandálů členů Blairova kabinetu. Tajemník John Prescott měl poměr se sekretářkou, hrozba stávky zdravotníků, propuštění skupiny běženců, kteří spáchali v Británii trestní čin a měli být deportováni, to vše plnilo stránky britských novin v poslední fázi kampaně. Voliči pochopili, že problémů je dost a je tedy čas na změnu.  

Volání po datu odchodu 

Tony Blair před časem oznámil, že toto volební období je pro něj poslední. Později svého oznámení zalitoval, neboť tak zesílil volání po stanovení přesného data, kdy přenechá svůj post Gordonu Brownovi, již dlouho známému nástupci.

Blairovy problémy přetrvávají již delší dobu, zintenzivnily se začátkem listopadu minulého roku, kdy ministerský předseda poprvé prohrál hlasování v britské dolní komoře. Tehdy se proti jeho návrhu protiteroristického zákona postavilo 49 poslanců z vlastní strany. Stejný počet poslanců se teď podepsal pod výzvu, aby Blair definitivně oznámil (pokud možno brzké) datum své rezignace.

Oddalování odchodu prohlubuje rozpory v Labouristické straně. Navíc staví do těžké pozice Browna, který se na jednu stranu těší na vytoužený post lídra, ale zároveň musí tlumit revoluční nálady, aby se strana nedostala do ještě hlubší krize.

Blair na prohru v komunálních volbách a výzvy spolustraníků reagoval poněkud neobvykle – donutil odejít několik členů kabinetu a o své křeslo dále bojoval. Vládní změny však kritiky neumlčely, navíc po změně nevolají jen tradičně rebelující poslanci z levého křídla Labour, ale už i tradiční zastánci Blairovy politiky. Britský premiér musel jít dál a tak v pondělí večer oznámil, že odstoupí dříve, než na konci období. Byl tak nucen zrušit svůj předvolební slib, že odslouží celý třetí mandát. Odmítl však říci, kdy k odchodu dojde. Pouze své rebelující spolustraníky ubezpečil, že to bude včas, aby se jeho nástupce dostatečně připravil na příští parlamentní volby, které jsou v plánu v roce 2009, nejdéle však o rok později.

Premiéra v čele Toryů

Pro předsedu konzervativců Davida Camerona to byly první volby v čele strany. Konzervativci dlouho čekali na úspěch a právě do Camerona se vkládaly velké naděje. A úspěch se dostavil. Například v Londýně vyhráli konzervativci ve 14 z 32 obvodů. Celkově získali na svou stranu 68 správních obvodů, zatímco labouristé jen 29 z celkových 176.

Konzervativcům se podařilo labouristy připravit o majoritu i v tradičně levicových obvodech, jako je třeba manchesterský obvod Bury, kde toryové vládli naposledy před dvaceti lety. Labouristé ztratili například i v jihovýchodním Londýně v Lewishamu, kde vládli nepřetržitě od roku 1971.

Podíváme-li se na třetí nejsilnější Liberální demokraty, tak ti prakticky jen obhájili svůj počet křesel. Z ostatních stran snad stojí za povšimnutí jen nacionální Britská národní strana, která ke svým pěti zastupitelům přidala dalších dvacet sedm a zaznamenala tak největší růst. Mnoho nespokojených voličů Labouristů volilo právě nacionalisty.

Český rozměr anglických voleb

Porážka Tonyho Blaira má i zajímavý rozměr dovnitř české politiky. Když navštívil v březnu David Cameron předsedu ODS Mirka Topolánka, rozeslal velký Blairů příznivec, premiér Jiří Paroubek, na hlavičkovém papíře Vlády komentář, že Cameron přijel ODS naučit, jak prohrát volby. Pár týdnů před českými volbami je Blairova strana v krizi a nabízí se otázka, jaký výklad přichystá premiér Paroubek nyní.

Autor: Jiří Kozák, projektový manažer CEVRO