Co dělat? Zamyšlení nad systémovým řešením problému vládnutí v Česku
Skončené parlamentní volby vytvořily nešťastné povolební uspořádání. Není to poprvé, naopak to začíná být v českých poměrech „tradicí“. Vládní koalice, o jejichž vzniku či pádu rozhoduje hlas jednoho poslance je až neskutečně zranitelná. Tato situace jakékoliv vládě komplikuje prosazování její agendy a de facto znamená decimaci akceschopnosti vládní moci. Naskýtá se logická otázka jak se z této situace vybřednout, aby se v budoucnu už neopakovala?
Už v éře opoziční smlouvy hledaly ODS a ČSSD řešení ve výrazné reformě volebního systému. Nakonec parlamentem schválená změna volebního zákona zaváděla do volebního systému silné většinotvorné prvky, které měly podobu razantního zmenšení volebních obvodů a silně disproporční volební metody (způsobu přepočítávání hlasů na mandáty). Obojí by ve svém důsledku výrazně zvýšilo mandátní zisky velkých a naopak snížilo zisky malých stran. Reformu ale odmítl Ústavní soud. Důvodem bylo, že podle ústavních soudců příliš vybočovala z ústavně zakotveného principu poměrného zastoupení. Ke změně ústavy ovšem ODS a ČSSD chyběla potřebná ústavní většina v horní komoře parlamentu. Připomeneme-li si ovšem jak právě skončené volby, tak předchozí volební období, je zřejmé, že nastavení české společnosti a politické obce je natolik stabilní, že reprodukce vlád disponujících jen minimální či dokonce žádnou většinou je téměř zákonité.
Řešení: mandátní bonus pro vítěze
Přesto je možné na trochu provokativně leninsky zvolenou otázku „Co dělat?“ v titulku článku najít odpověď v úpravě volebního systému. Podle mého názoru je to možné i bez změny ústavy a to relativně rychle a efektivně pouhou úpravou volebního zákona. Jako vhodné se jeví určité napodobení toho, k čemu došlo v Itálii před volbami letos v dubnu. Jednoduše řečeno byl zaveden zvláštní mandátní bonus pro vítěze voleb. I přes minimální rozdíl dvou hlavních soupeřících koalic to zajistilo silnější z nich pohodlnou většinu v dolní komoře parlamentu.
V českých poměrech by se jevilo možné vyhradit asi deset z dvouset poslaneckých mandátů jako právě takový bonus pro vítěze. Obdržel by jej jako prémii navíc vedle mandátů, které by jinak získal při zachování stávajícího nastavení volebního systému. Minimalizovalo by to riziko „100“ či „101“ vlád a odstranilo by decimaci akceschopnosti vládní moci. Výhodou podobného kroku je, že by mohla být všeobecně přijatelná a to jak pro ODS a ČSSD, ale i pro malé strany. Ponechala by jim většinu jejich parlamentního zastoupení a také to, co se nazývá koaliční potenciál, neboli jejich potřebnost při sestavování vlád. Při pohledu na dopad této změny na výsledky voleb by totiž stále byly nezbytné jako partner pro většinovou vládu. Tato změna by patrně byla akceptovatelná i pro Ústavní soud jako sice většinotvorný, ale poměrnému systému zásadně neodporující prvek.
